Již podruhé je OS MIMONI pořadatelem týdenní aktivní dovolené pro rodiny s dětmi s pestrým programem pro děti i dospělé. Termín: 8.8. – 15.8. 2009, místo konání Vrážné (okr. Svitavy).
Rodinné hry (dříve Tábor rodičů a dětí) je akce, kterou připravujeme „na míru" skupině přihlášených účastníků, v níž jsou zastoupeni lidé různých věkových kategorií – mamky, taťkové, babičky, dědové, tety, strejdové a děti různého věku… ségry, bráchové, kamarádi, sestřenice, bratranci… Zkrátka všichni, kdo mají chuť strávit příjemný týden ve smíšené skupině dětí a dospěláků, kteří rádi odpočívají „aktivně" a rádi se baví…
Letošního ročníku se účastnilo 24 dospělých účastníků, 30 dětí od 1,5 roku do 11 let, program připravovalo 7 lektorů a o blaho všech v podobě chutné krmě se staraly 2 kuchařky.
Tématem letošního ročníku bylo cestování lidským tělem na motivy francouzského kresleného seriálu Byl jednou jeden život. Našimi průvodci byly červené krvinky Héma a Globín.
Více si můžete přečíst na stránkách našeho tábora http://rodinnehry.wz.cz.
Hodnocení účastníků si můžete přečíst pod ilustračními fotografiemi.
Hodnocení účastníků
Opět jsme požádali některé účastníky o pár slov hodnocení. Tentokrát oba hodnotitelé byli taťkové. Jeden byl na našem táboře po čtrnácté, druhý poprvé.
Ahoj Pavlo a všichni vedoucí.
Nechtěl jsem nejdříve psát žádné hodnocení tábora, protože se domnívám, že můj téměř každoroční pobyt od roku 1996 je nejlepším důkazem toho, jak jsme s dětmi spokojeni v táboře ve Vrážném. Ano, je to až neuvěřitelné, ale již 14 let uběhlo, kdy se každoročně těšíme na týden své dovolené a dětských prázdnin, které prožijeme v prostředí Vráženského dolu, kde našimi největšími starostmi budou – přijít včas k výbornému jídlu a neztratit se při nočních hrách, které pro nás, rodiče i děti, připravujete.
Za celé období jsem vynechal snad 1 rok, kdy jedno dítě odrostlo a druhé ještě (dle mého názoru) nedorostlo do věku, kdy bych se s ním odvážil do lesa pod stan. Toto byl ale pouze můj předsudek, který mi postupně vyvrátilo mnoho malých dětí ve věku 1,5 – 2 roky, kteří týden v táboře nejen přežily, ale si ho i řádně užily. Každý rok je neopakovatelný, vždy pro nás připravíte nové hry, které jsou pro děti a mnohdy i pro nás dospělé v lecčem poučné, ale hlavně zábavné.
A tak se rok co rok stane, že se na 1týden vrátím do dětských let, věnuji se hrám a běhám po lese jako zajíc. Srdce mi zaplesá, když vidím, jak děti se zaujetím hledají poklad kapitána Flinta, natáčí film, seznamují se se strašidly, zkoumají život v lidském těle nebo se zatajeným dechem se vydávají za dobrodružstvím do temného lesa, který osvětlují pouze měsíc a hvězdy.
Proto Vám (to velké V je tam záměrně s úcty k Vaší práci), kteří organizačně připravujete táborový program a kulinářsky připravujete táborovou krmi, chci poděkovat. A Vám, všem návštěvníkům těchto internetový stránek, chci doporučit – pokud máte rádi pobyt v lese a rádi se vracíte do dětských let, neváhejte a vyzkoušejte. Už jste někdy zažili půlnoční saunu v lese s ochlazením v lesním potoce, kdy Vám nad hlavou svítí tisíce hvězd? Jsou to zážitky, na které vzpomínám již 14 let a znovu a znovu se na ně těším. Stejně tak, jako i na mnoho přátel z různých koutů, se kterými se na táboře setkává
Svaťa Machala (dcera Terezka), Přerov
Zdravím všechny „červené krvinky“. S nepatrným odstupem času a po vstřebávání zážitků z nádherného prostředí okolí Vrážného, přichází doba objektivního a upřímného zhodnocení týdne „Rodinných her“, týdne tábora rodičů a dětí. Bez jakýchkoliv výčitek svědomí mohu pochválit výborné organizační schopnosti tety Pavly a samozřejmě celého realizačního týmu včetně mistrovského umění kuchařek. Chválím všechny tety a strejdy, s jakým nasazením a s úsměvem na rtech věnovali všechen svůj čas nám všem.
Velmi oceňuji nápad pojmout týdenní pobyt poznáním lidského těla a volbu zajímavou cestou učit děti porozumět našemu tělu. Pravdou je, že bez skvělého realizačního týmu, slušně vydařeného počasí a „účastníků“ tábora se smyslem pro zábavu a humor, by celá akce neměla jen světlé stránky. Tmavé stránky ve formě drobných nedostatků a ještě menších organizačních much se rozplynuly nad hrncem jako čtvrteční „salám s nožičkama“. Večerní táborové ohně, spousta her, noční bojovky, orientační běh, Večerníčky, hudba a milé písničky, si určitě nejen u dětí, ale i u nás dospělých, našly svoje místo v naší dlouhodobé paměti.
Ač nepatřím do pedagogického sboru, přesto si od Vás pedagogů vypůjčím jednu známku pro celkové hodnocení. „Beruško, půjč mi…jedničku s hvězdičkou“. Závěrem Vám všem, týme, mohu držet všechny palce a říci: „děkujeme, jen tak dál“. A pevně věřím, že dá-li zdraví a štěstí, budeme součástí „rodinných her“ i v následujících letech.
Jirka Kubeš s rodinou (Danča, Martínek a Petruška), Vrdy