Prožitkový seminář pro žáky ZŠ německo-českého porozumění, Praha 8. Seminář je připraven jako součást týdenního projektu školy, který nese název Týden pro inkluzi postižených a znevýhodněných dětí.
Termín inkluze se používá pro proces začleňování postižených dětí do běžných tříd. Slovníková definice praví: „Na rozdíl od integrace, kdy se zkráceně pomůže jednotlivci v začlenění do třídy a přizpůsobení se třídě, znamená inkluze vytvoření diferencovaných podmínek různým dětem tak, že všechny – ač se svými schopnostmi mohou značně lišit – získají prostředí, které je optimálně rozvíjí, a přitom mohou pracovat ve společné, výkonově heterogenní sociální skupině.“
Program semináře byl rozdělen do dvou bloků. V prvním z nich si děti vyzkoušely, jak omezujícím může být při plnění běžných, „obyčejných" činností nějaký handicap (omezení či ztráta smyslu, omezení pohybu apod.). Ve druhém programovém bloku pak soutěžily dva týmy o to, kdo získá víc bodů. I zde se „nešetřilo handicapy" a svoji roli v soubojích sehrály nejen rychlost a šikovnost, ale také strategie (jak si poradit se širokou nabídkou úkolů a zapojit i handicapované členy týmu tak, aby tým všechny úkoly splnil v povinném minimu a zároveň získal co nejvíce bodů). Nakonec byly pro oba týmy připraveny drobné odměny.
Hodnocení zástupců školy si můžete přečíst dále.
Hodnocení účastníků
Seminář byl velice zajímavý, zaujal všechny děti včetně učitelů, kteří se semináře zúčastnili jako pedagogický dozor. Proběhl ve čtvrté třídě. Celý pečlivě připravený program byl pro všechny zúčastněné zcela jistě velkým přínosem.
Zdravý člověk bez jakéhokoli handicapu si jen těžko dokáže představit, jak obtížně se musí lidé s tímto postižením přizpůsobovat i běžným denním záležitostem, jako je např. oblékání. Jsem přesvědčena, že celý den se dětem velice líbil, zadané úkoly plnily s velkým zápalem, vyzkoušely si mnoho možností, jak toto v životě překonat a naučit se v životě obstát. Zároveň se mohly lépe vcítit do těžkostí postižených a pochopit jejich specifické potřeby.
Velice vám za seminář děkujeme, především jeho koordinátorům, Martinovi a Kamilce, kteří dokázali udržet svým podáním informací všechny děti při zájmu o dění a vyhodnocení výsledků.
Alena Hocmannová, Výchovná poradkyně
V tomto projektu „Jiný neznamená horší“ jsme se naučili jak pomáhat druhým „jiným“. Také jsme se vlastně stali handicapovanými. Já osobně musím říct, že žít s handicapem není vůbec lehké. V první části jsme každý za sebe plnili úkoly jako třeba poslepu zjistit, co vlastně máte v ruce nebo podepsat se nohou.
Druhá část podle mě byla zábavnější, rozdělili jsme se na dvě části. Půlka družstva byla bez handicapu a ta musela pomáhat té druhé půlce, která byla s handicapem. Takže záleželo na jednom, když jeden udělal něco špatně, zkrachovala celá skupina.
Petr – příloha
Petr, žák 4. třídy
Alice
V Anglii žije jedna krásná holka, jmenuje se Alice, je jí 29 let a pracuje ve škole. Jednou se Alice musela dostat včas do svojí práce a stalo se to, že ji porazilo auto. Za několik dní se dozvěděla, že nemá nohy. Alice nemohla pochopit jak lidé můžou takhle žít. Za několik měsíců se naučila spoustu. Například jak se vozit v invalidním vozíku. Zdálo se jí, že je to zábava a konečně mohla vědět, jak ty lidé můžou přežít. Bavilo jí to, našla spoustu nových kamarádů a bylo to pro ní dobře.
Raluca, žačka 4. třídy
Další reakce jsou v obrázkové podobě k prohlédnutí zde:
Anežka 1
Anežka 2
Anežka 3
Samanta a Linda