Také v letošním roce pořádá OS MIMONI týdenní aktivní dovolené pro rodiny s dětmi s pestrým programem pro děti i dospělé. Místo konání Vrážné (okr. Svitavy).
RoH je týdenní pobyt ve stanové základně tzv. „na zelené louce“. Navazuje na tradici táborů, které se již několik desetiletí na této základně konají. Použijeme-li moderní terminologii, jedná se vlastně o outdoorovou akci přizpůsobenou kategorii rodičů a dětí (zejména s ohledem na věkovou kategorii dětí – tj. děti od 2 let věku). „Outdoor“ znamená především omezení civilizačních výdobytků na minimum.
V čem se rodinné hry liší od jiných typů rodinných pobytů?. Jsou alternativou pro ty, kteří jsou raději venku než v hotelu. Pro ty, pro něž je trocha „nepohodlí“ víc dobrodružstvím, vítanou změnou a odpočinkem od civilizace, než obtíží.
Informace a podmínky účasti zde.
RoH 2010 se účastnilo 25 rodičů a 30 dětí ve věku 6 měsíců – 10 let. Program připravoval šestičlenný tým lektorů a chutnou krmi nám připravovalo duo skvělých kuchařek. A o čem to bylo? Název programu byl „To nejlepší z lichých“ a nabízel ohlédnutí po uplynulých ročnících…
Táborovému průvodci Bonifácovi pomáhaly kouzelné bytosti, které nás provázely v minulých letech a společnými silami nám tito průvodci nabídli pestrou škálu různorodých činností, takže se ani velcí ani malí rozhodně nenudili.
Nabízíme k prohlédnutí pár fotek a také hodnocení třech účastníků.
Tak už jsme pátý den doma z tábora a mě pořád v hlavě zní: Černo Černo Černomil, ten Sluňochům zavařil… či: potom různé hmyzy sníme na latrínu poběžíme… A nejen zní, několikrát denně sleduju i pohybový doprovod k písničkám které jsme se ve Vrážném naučili.
Což o to, od 4leté Jasmínky jsem nic jiného nečekala, ale ten Vincek (skoro 2) mě vždycky překvapí když spustí: džiná, džiná, džinadráááá a plácá rukama ostošest! Čili z Vrážného jsme přijeli nadšení! Ze začátku to byl celkem záhul zvládat dvě malé děti a tu spoustu bahna (zvlášť když mamince moc času na spaní nezbývalo díky bohatému večernímu programu :) Ale třetí den se děti jaksi osamostatnily, bahýnko jakž takž ztvrdlo a byla pohoda! Program byl super, dětem se všechno moc líbilo, nadšeně soutěžily, věřily všem převlekům a sbíraly otisky palců pohádkových postav, pěkně papaly… a o těch písničkách jsem už mluvila :)
Takže TETY a STREJDOVE DĚKUJEM!! A to by bylo, aby nás příště nebylo z Hlavatec a přilehlého okolí ještě víc!
Lenka Horváthová
To, že se děti budou z tábora vracet s hlavou plnou zážitků a s očima navrch hlavy, jsem tak trošku očekával. Koneckonců Kačenka byla na táboře už počtvrté. Ale že já dopadnu úplně stejně, to jsem před odjezdem na moje první Rodinné hry rozhodně nečekal!! Perfektní program plný úžasných nápadů, při kterém se bavili děti i my dospělí. Za to všechno patří můj ohromný dík celému týmu vedoucích (navíc neuvěřitelně malému vzhledem k počtu účastníků). Zkrátka, úžasná práce!! Díky!!
P.S. Pokud by se program příštích Rodinných her pojal jako „To nejlepší ze sudých..“, vůbec by mi nevadilo, kdyby se tam rok 2010 dostal v té samé podobě :-). No, malinko přeháním, jistě se najdou i další úžasné hry a nápady. Už teď se tešíme.
Vašek Kolář, Praha
A hodnocení po hanácke a ve verších navíc jako tečka za tím naším letošním případem…
RoH 2010 Tak jak to belo po našem.
Řikala mě teta Pavla kdež dohořel voheň
abech ji po našem napsal jaké bel ten tédeň.
Jak to za ten tédeň belo a co všecko se odálo?
hodil sem to do kompjutra a egdež to chvilo trvalo
tolik práce to zasé nedalo.
Kdež sme v soboto dojele všode belo blato
nazole sme gumáke no nic tak dem na to.
Hlavatecké geng mě obestópil pré máš pravó Moravskó?
gdebech věděl že jich bode tolik vemo demižóm a né plácačko.
Vedóci ti snažile se dělale co muhle
děcka večir do spacáko lehle a hneď stohle.
Na pomoc jim decky přešil kodrnaté Bonifác
Společně strom zachránile a zahnale TO bum bác!
Do kocheně to bela radosť se podivat
každé přešil pomuct a muhl si aji s kochařkama zaspivat.
Pepa Boháč bode brzo skákat jak malé klok
na jeho ozdraveni dal si v Motobaro každé némiň jeden lok.
Temo kdo temo nerozoměl tak mo poradim
Ať přejede za rok do Vrážnyho rád mo to tam přeložim.
S pomocó robe, cere a sena dal dokope Viktor z Tróbelec